Odborné informace C. H. Beck
kvalitní - kompetentní - kompletní

Recenze: Znalecké právo

1.6.2016  |  Odborná recenze

Minulý rok Nakladatelství C. H. Beck obohatilo trh právnické literatury o monografii na téma znalecké právo. JUDr. Martin Mikyska, advokát v Malé Skále a znalec pro obor ekonomika, se zhostil role recenzenta. Následující řádky odhalí, čím je kniha Petra Ševčíka a Ladislava Ullricha, ZNALECKÉ PRÁVO, výjimečná a neměla by chybět v knihovně žádného advokáta.

<< 4 minuty čtení >>

Nakladatelství C. H. Beck obohatilo trh právnické literatury o monografii na téma znalecké právo. Považuji tento titul za velmi záslužný a přínosný pro čtenáře různých nejen právnických, ale i neprávnických profesí, a to hned z několika důvodů: za prvé – odborných publikací s tímto zaměřením není mnoho, monografie jsou v zásadě jen dvě, články jsou ponejvíce publikovány především v odborných časopisech pro znalce a právnická literatura si v poslední době více všimla toliko problematiky tzv. mimosoudních znaleckých posudků s doložkou podle § 127a o. s. ř. 

Za druhé – znalectví je pojednáno jak z pohledu veřejnoprávního – z hlediska státní správy znalectví Ministerstvem spravedlnosti a krajskými soudy, dále z pohledu především procesního postavení znalců v různých druzích úředních řízení (trestní řízení, civilní řízení, správní řízení), ale také z pohledu mimoúřední činnosti znalců, pokud podávají znalecké posudky na základě soukromoprávního vztahu s objednatelem znaleckého posudku. Nechybí rozbor trestněprávní odpovědnosti znalců, správněprávní odpovědnosti znalců za přestupky, příp. znaleckých ústavů za správní delikty, jakož i hmotné odpovědnosti znalců za vadné znalecké posudky (odpovědnost za škodu, odměna znalce). Široký rozsah zaměření recenzované monografie považuji za jednu ze dvou jejích hlavních předností.

Konečně třetí podstatnou kvalitu publikace spatřuji v otevřeně kritickém pohledu na dlouhodobě zanedbaný stav právní úpravy znalectví, jehož nápravu slibovalo již x vlád a x ministrů spravedlnosti bez ohledu, jaké stranické tričko oblékali. Kritický pohled je fundovaný, když se opírá o působení obou autorů na Ministerstvu spravedlnosti v útvarech, které mají v popisu práce agendu znalců, a to obou ve funkcích vedoucího oddělení. Dovoluji se domnívat, že k otevřenosti kritického pohledu obou autorů mohla přispět i skutečnost, že oba dva jsou v současné době již bývalými úředníky Ministerstva spravedlnosti, když se věnují především jiným právnickým činnostem.

Než přejdu k vlastní recenzi publikace, budiž mně dovoleno zdůraznit některé okolnosti, které považuji za podstatné pro popis aktuálního stavu v oblasti právní úpravy znalectví: Z historie vývoje dnes již zjevně ideově i formálně-právně zastaralého a nevyhovujícího zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, lze vzpomenout tzv. Pospíšilovu novelu tohoto zákona, přijatou zákonem č. 444/2011 Sb. s účinností od 1. 1. 2012. Její pozitivní přínos při rozjasnění podstatných, byť stále jen dílčích otázek činnosti znalců, je nepochybný (např. zpřesnění předpokladů pro jmenování znalcem, výslovné zakotvení povinnosti znalce vykonávat svoji činnost nejen řádně a včas, ale také jen v oboru a odvětví, pro které byl jmenován, úprava povinnosti mlčenlivosti, bližší úprava odměňování a náhrad nákladů znalce, povinnost orgánu veřejné moci rozhodnout o znalečném v pevně stanovené lhůtě a stanovení splatnosti znalečného). Tato novela však především nově a komplexně upravila instituty pozastavení práva vykonávat činnost znalce, zánik práva vykonávat znaleckou činnost, postavení znaleckých ústavů a především disciplinární právo znalecké, tedy přestupky znalců – fyzických osob a správní delikty znaleckých ústavů. 

Nic proti takovému zaměření této v podstatě jediné podstatné novely zákona o znalcích a tlumočnících, nicméně ona nevyřešila (ani se nepokusila vyřešit) v kombinaci s prováděcí vyhláškou Ministerstva spravedlnosti k zákonu krizově nabobtnalou problematiku zastaralosti sazeb odměn znalců a nedostatečně vymezeného druhového určení nákladů na činnosti znalců, které lze rovněž, vedle odměny, vyúčtovávat. Takže tzv. Pospíšilova novela zákona o znalcích a tlumočnících představuje oprávněný bič na znalce, ke kterému ovšem nebylo přidáno alespoň trochu cukru, spočívajícího v částečné valorizaci sazeb odměn znalců. 

„Olej do ohně“ přilil nález pléna Ústavního soudu ze dne 15. 9. 2015, sp. zn. Pl. ÚS 13/14, kterým byl zamítnut návrh skupiny senátorů Senátu Parlamentu ČR na zrušení ust. § 16 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících, které upravuje sazby odměn znalců. Ústavní soud „podržel“ Ministerstvo spravedlnosti právním názorem, že platná právní úprava sazeb odměn a úprava náhrad znalcům není protiústavní, protože umožňuje znalcům nahradit jim účelně vynaložené náklady na vypracování znaleckého posudku a k tomu ještě i přiměřený zisk. Pozornějšímu čtenáři, zajímajícímu se blíže o problematiku postavení znalců v různých typech úředních řízení a s tím související otázku sazeb odměn a náhrad znalců, doporučuji k bližší pozornosti vyjádření Ministerstva spravedlnosti k návrhu senátorů (body 13 a 14 předmětného nálezu Ústavního soudu z hlediska přesvědčivosti obrany stávajících sazeb odměn znalců, jakož i optimismu Ministerstva spravedlnosti, zda a především kdy bude přijat nový zákon o znalcích). K tomu ještě dodávám, že při pohledu do plánu legislativních prací vlády na rok 2016 jsem moc zvědavý, zda se této vládě podaří připravit do konce jejího funkčního období takový zákon o znalcích, který bude pro Parlament ČR přijatelný. Tuším, že teprve právě na nový zákon o znalcích může navazovat valorizace sazeb odměn znalců prostřednictvím vyhlášky Ministerstva spravedlnosti. 

Vlastní publikace, uvedená jejím pochvalným hodnocením od prof. JUDr. Ivo Telce, CSc., profesora občanského práva a též bývalého znalce, je rozdělena do dvanácti kapitol, věnovaných historii legislativní činnosti úpravy znalecké činnosti, charakteru znalecké činnosti, právnímu vymezení znalecké činnosti, oprávnění vykonávat znaleckou činnost, právům a povinnostem znalce, odpovědnosti znalce, znalcům ad hoc, znaleckým ústavům, znaleckému posudku, seznamu znalců a znaleckých ústavů, významným profesním a vzdělávacím organizacím znalců v České republice a konečně úpravě znalecké činnosti v zahraničí

Recenzuji-li tuto publikaci v odborném časopise určeném především pro advokáty, sluší se zdůraznit především ty problematiky, které se nejvíce vztahují k výkonu advokacie. Podle mého názoru jsou to části věnované ustanovování znalců pro trestní i civilní řízení (části kapitoly III.), celá kapitola V. o právech a povinnostech znalců, celá kapitola VI., pojednávající o odpovědnosti znalců, a kapitola IX. Věnovaná znaleckému posudku. Z dílčích otázek v rámci těchto stěžejních témat vyzdvihuji pojednání o (ne)podjatosti znalců, o provádění důkazu znaleckým posudkem v rámci trestního i civilního řízení a o hodnocení znaleckého posudku jako jednoho z hlavních důkazních prostředků, o povinnosti podat znalecký posudek řádně a včas, o odměnách a náhradách znalců, o odpovědnosti znalce za škodu, jakož i o odpovědnosti znalců za přestupky.

K výkladu jsou vždy připojeny odkazy a rozbor judikatury obecných soudů i Ústavního soudu, pokud nějaká existuje. Profesní původ obou autorů jako úředníků Ministerstva spravedlnosti se promítá do akcentů publikace především na výkon státní správy na úseku znalectví, byť je věnována i přiměřená pozornost postavení znalců jako jednoho ze subjektů, aktivně se podílejících na soudních řízeních. Jestliže autoři rozebírají nějakou dílčí otázku, jsou korektní v tom, že se zabývají i tím, jak se k ní postavili i další dva autoři monografií na téma znalectví – L. Dörfl v monografii Zákon o znalcích a tlumočnících, C. H. Beck, Praha 2009, a L. Křístek v monografii Znalectví, Wolters Kluwer, Praha 2013. K závěrečné kapitole věnované zahraničním úpravám dodávám, že nám geograficky i ideově nejbližší sousedé – Slováci, nás opět předběhli, protože ti již mají zákon č. 382/2004 Zb., o znalcoch, tľmočníkoch a prekladateľoch a o zmene a doplneniu niektorých zákonov, který nabyl účinnosti dnem 1. 9. 2004. A my v České republice píšeme rok 2016. 

Vřele doporučuji všem kolegyním advokátkám i kolegům advokátům recenzovanou publikaci k zakoupení a k přečtení. Vždyť v naší práci se pravidelně setkáváme s činností znalců a s jejich produkty – se znaleckými posudky. K tomuto doporučení mě vede i moje postavení „podobojí“ – především advokáta, ale také znalce.

C. H. Beck