Odborné informace C. H. Beck
kvalitní - kompetentní - kompletní

Rozhovor: Trestněprávní ochrana závazkových vztahů

31.10.2016  |  Otázky a odpovědi

JUDr. František Púry, Ph.D., působí od roku 1993 jako soudce Nejvyššího soudu České republiky se sídlem v Brně. Je zařazen v trestním kolegiu tohoto soudu a specializuje se zejména na hospodářskou a majetkovou kriminalitu. Působí též jako člen velkého senátu a evidenčního senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu, v jejichž rámci se podílí na tvorbě judikatury Nejvyššího soudu v trestních věcech. V úterý 22. listopadu si můžete poslechnout jeho přednášku na téma TRESTNĚPRÁVNÍ OCHRANA ZÁVAZKOVÝCH VZTAHŮ.

<< 2 minuty čtení >>

V čem spočívá trestněprávní ochrana závazkových právních vztahů?

Trestněprávní ochrana závazkových právních vztahů spočívá především v tom, že trestní zákoník jako základní norma trestního práva hmotného označuje některé činy, jimiž jsou porušeny nebo ohroženy právní vztahy mezi věřiteli a dlužníky, za trestné činy a umožňuje za ně uložit trestní sankce. Jde zejména o skutkové podstaty tzv. úpadkových trestných činů, tedy trestných činů souvisejících se závazkovými právními vztahy mezi věřiteli a dlužníky, s úpadkem dlužníka a jeho řešením a insolvenčním řízením.

Jaké trestné činy tvoří okruh zmíněných úpadkových deliktů?

Podle uznávané odborné literatury a soudní praxe vyjádřené i v mnoha judikátech zařazujeme mezi úpadkové trestné činy určitou část majetkových trestných činů, a to konkrétně trestné činy poškození věřitele (§ 222 TrZ), zvýhodnění věřitele (§ 223 TrZ), způsobení úpadku (§ 224 TrZ), porušení povinnosti v insolvenčním řízení (§ 225 TrZ), pletichy v insolvenčním řízení (§ 226 TrZ) a zčásti též porušení povinnosti učinit pravdivé prohlášení o majetku (§ 227 TrZ). Podstata prvních tří spočívá v tom, že majetek dlužníka není v důsledku různých dispozic použit k uspokojení pohledávky věřitele buď vůbec, anebo se tak nestane poměrně a rovnoměrně vůči všem věřitelům, popřípadě je úpadkem dlužníka ohroženo uspokojení pohledávek jeho věřitelů. Dalšími úpadkovými delikty pak pachatelé negativně ovlivňují průběh insolvenčního řízení a jeho výsledek a v konečném důsledku poškozují či ohrožují i majetková práva věřitelů.

Vyžaduje se ke spáchání úpadkových trestných činů prohlášení úpadku dlužníka a zahájení insolvenčního řízení?

Ne ve všech případech. Trestné činy poškození věřitele, zvýhodnění věřitele a způsobení úpadku lze totiž spáchat bez ohledu na to, zda bylo či bude zahájeno insolvenční řízení, byť podezření z jejich spáchání vyjde najevo často právě až v souvislosti s podaným insolvenčním návrhem, zejména jde-li o návrh některého z věřitelů. Na druhé straně se pachatel může dopustit trestných činů porušení povinnosti v insolvenčním řízení, pletich v insolvenčním řízení a porušení povinnosti učinit pravdivé prohlášení o majetku až v průběhu již zahájeného insolvenčního řízení, jak ostatně vyplývá i ze zákonného označení prvních dvou z těchto trestných činů.

Vyskytují se v této souvislosti i některé další trestné činy?

Ano, podle časových a dalších souvislostí s jednáním dlužníka či jiných osob, s úpadkem dlužníka a jeho příčinami se v praxi vyskytují i některé jiné trestné činy, a to nejen proti majetku. Tak například úpadek dlužníka, který je obchodní společností, mohou způsobit členové statutárního orgánu obchodní společnosti, pokud si z jejího majetku svévolně přisvojí různé věci, zejména peníze, a tím spáchají trestný čin zpronevěry (§ 206 TrZ). Jestliže se neprokáže zpronevěra takového spravovaného majetku obchodní společnosti, ale jen způsobení škody na něm, které vedlo k úpadku, lze subsidiárně postihnout jednání členů statutárního orgánu za trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku spáchaný úmyslně (§ 220 TrZ) nebo z nedbalosti (§ 221 TrZ). Téhož trestného činu se může dopustit i insolvenční správce, pokud nehospodárně nakládá s majetkem dlužníka v majetkové podstatě. V souvislosti s různými nekalými snahami o iniciování insolvenčního řízení či o ovlivnění jeho průběhu a výsledku si lze představit i celou řadu dalších trestných činů, například různé podvody (§ 209 TrZ), přijetí úplatku (§ 331 TrZ), podplacení (§ 332 TrZ), porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže v podobě nekalé soutěže (§ 248 odst. 1 TrZ), padělání nebo pozměnění veřejné listiny (§ 348 TrZ) atd.

Kdo může být pachatelem zmíněných trestných činů?

S ohledem na poněkud širší okruh trestných činů, který se neomezuje jen na úpadkové delikty, přichází v úvahu jako jejich pachatelé celá řada osob v různém postavení. Nejde jen o dlužníka, resp. dlužníka v úpadku, byť v praxi to bývá poměrně časté, zejména činí-li dlužník různé dispozice se svým majetkem se záměrem, aby věřitel nemohl dosáhnout uspokojení své pohledávky buď vůbec, anebo alespoň poměrně podle zásad rovnoměrného uspokojování všech věřitelů. Dlužník je tím, kdo může spáchat trestný čin způsobení úpadku, jestliže si některým z vyjmenovaných způsobů přivodí úpadek nebo jedná již za existujícího úpadku, anebo když maří či hrubě ztěžuje výkon funkce insolvenčního správce a ohrozí účel insolvenčního řízení například tím, že odmítne předat insolvenčnímu správci účetnictví nebo majetek zahrnutý do majetkové podstaty. Na dlužníka míří též postih za nesplnění povinnosti učinit prohlášení o svém majetku v insolvenčním řízení. Pachatelem však může být za určitých okolností i věřitel, jestliže se snaží dosáhnout vyššího uspokojení své pohledávky, než jaké mu podle zákona náleží, a to například za použití úplatku poskytnutého insolvenčnímu správci, vykonstruováním falešného zajišťovacího institutu k přihlášené pohledávce apod. Není vyloučena ani trestní odpovědnost insolvenčního správce třeba za porušení povinnosti při správě cizího majetku, pokud nehospodárně nakládá s majetkovou podstatou, atd.

C. H. Beck