Medicínské právo je smíšené (komplexní) právní odvětví regulující poskytování zdravotní péče včetně jeho předpokladů, podmínek a důsledků. Většina norem medicínského práva je hmotněprávních, medicínské právo však obsahuje i speciální normy procesní. Například občanský soudní řád obsahuje speciální úpravu řízení o vyslovení přípustnosti převzetí nebo držení v ústavu zdravotnické péče. Nejsou-li pro řešení určité situace speciální procesní normy, použijí se pro řešení situací souvisejících s poskytováním zdravotní péče obecné procesní normy, upravující správní, trestní či občanské soudní řízení.
Pokud jde o zastoupení norem veřejného a soukromého práva, na první pohled by se mohlo zdát, že bude převažovat úprava veřejnoprávní, je však třeba mít na paměti, že ústřední vztah medicínského práva, totiž vztah pacienta a poskytovatele zdravotní péče, je vztahem soukromoprávním. Řada norem medicínského práva spadá také do práva správního. Vztah mezi poskytovatelem zdravotní péče a pacientem však bude v obecné rovině regulován právem občanským. Vztah mezi zdravotnickým zařízením a jeho zaměstnanci je upravován právem pracovním. Dopustí-li se jednotlivé fyzické osoby, účastné na poskytování zdravotní péče trestného činu, dojde k uplatnění práva trestního. Z uvedeného výčtu je dobře patrný široký rozsah právní regulace oblasti medicínského práva.
Rozhovor s vedoucí autorského kolektivu MUDr. Mgr. Jolanou Těšinovou - Právo pacienta nebýt léčen, je silnější než povinnost léčit - si můžete přečíst na právním informačním serveru iPrávník.cz
Vázané, 448 stran, cena 690 Kč, obj. číslo MU15