Příspěvek autora se pokouší dát odpověď na otázku, jakým způsobem je možno převádět směnečná práva avala (směnečného rukojmího) získaná vyplacením směnky. Pro posouzení této otázky je klíčová aplikace ustanovení čl. I § 32 SŠZ (zákon směnečný a šekový č. 191/1950 Sb.), ze kterého vyplývá, že pokud směnečný rukojmí zaplatí směnku, nabývá práva ze směnky proti tomu, za koho se zaručil, a proti všem, kdo jsou této osobě směnečně zavázáni. Obdobné řešení najdeme u čestného plátce dle čl. I § 63 SŠZ. Samozřejmou podmínkou nabytí práv ze směnky je skutečnost, že rukojmí vyplatil směnku jako dlužník plnící přitom svoji povinnost vyplývající ze směnečného závazku. Práva nového směnečného věřitele nastupují tedy ex lege a k přechodu těchto práv není nutný rubopis, což potvrzuje i judikatura českého Nejvyššího soudu. Ex lege získává aval práva proti avalátovi, jeho předchůdcům a akceptantovi.
Podrobněji viz časopis Obchodněprávní revue č.: 12/2010