Obchodování s lidmi se dnes týká každého státu světa. Jeho potírání je značně problematické a vyžaduje širokou mezinárodní spolupráci. Boj proti obchodu s lidmi vystupuje v současné době stále více do popředí a stává se součástí a nezřídka jedním z primárních cílů politiky mnohých zemí. Obchodování s lidmi se často říká „novodobé otroctví“ a je dnes třetí nejlukrativnější a také nejrozšířenější aktivitou organizovaného zločinu, hned po obchodu se zbraněmi a po obchodu s drogami. Ze všech těchto tří zločinů je také nejméně trestáno.
Nejvýznamnějším mezinárodněprávním instrumentem týkajícím se dnes daného problému je jednoznačně Protokol o prevenci, potírání a trestání obchodování s lidmi, zvláště se ženami a dětmi (tzv. Palermský protokol) z roku 2000, který doplňuje Úmluvu OSN proti nadnárodnímu organizovanému zločinu (z r. 2000). Tento protokol ratifikovalo již téměř sto států a jeho prostřednictvím se podařilo výrazně zvýšit povědomí o palčivosti problému obchodu s lidmi ve světě. Klademe si však často otázku, zda a jaké účinky mohou vůbec mezinárodní úmluvy mít. Vedle teoretického mezinárodněprávního rámce je velmi významná také praktická implementace mezinárodních instrumentů v jednotlivých zemích, a to především z toho důvodu, abychom mohli vysledovat přímý dopad a účinky Palermského protokolu v konkrétních případech.
Podrobněji viz časopis Trestněprávní revue č. 8/2008 (vyšlo 15. srpna 2008)