1. Na jednání podnikatele lze aplikovat (kromě obchodního zákoníku) i příslušná ustanovení občanského zákoníku, zejména upravující zastoupení.
2. Přímým jednáním podnikatele – fyzické osoby je jeho osobní jednání, při kterém podnikatel činí sám právní úkony. Přímým jednáním podnikatele – právnické osoby je jednání jejího statutárního orgánu. Právní úkony učiněné statutárním orgánem jsou právními úkony právnické osoby.
Nepřímé jednání podnikatele, a to jak fyzické, tak i právnické osoby, je pak jednání, při kterém projevuje vůli zástupce, a to jménem a s důsledky pro zastoupeného podnikatele. Oprávnění zástupce jednat za podnikatele může vyplývat buď ze zákona, nebo z rozhodnutí státního orgánu (tzv. zákonné zastoupení), nebo z dohody o plné moci (tzv. smluvní zastoupení).
3. Vyplývá-li ze stanov, že písemné právní úkony je za představenstvo jménem společnosti oprávněn činit pouze jeden člen představenstva (předseda představenstva), je nepřípustné, aby stanovami svěřené jednatelské oprávnění pouze jednomu členu představenstva mohlo být prostřednictvím generální plné moci rozšiřováno i na dalšího člena (další členy) představenstva.
Podrobněji viz časopis Obchodněprávní revue č.: 6/2011