Schůze věřitelů je nejvlivnějším orgánem věřitelů v insolvenčním řízení. Důvody pro to jsou zjevné, věřitelé se v době úpadku společnosti stávají nositeli reziduálního nároku, a mají mít proto vliv na to, co se bude dít s majetkem, který ve skutečnosti (spolu)financovali (ekonomické vlastnictví). Je také logické, že věřitelé se rozlišují zejména na pari passu principu [§ 5 písm. b) zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, dále jen „InsZ“], tedy že nemají absolutně shodné postavení a zajištění mají přednost před nezajištěnými apod. Rozhodující vliv věřitelů se projevuje v několika rovinách – jednak je to již vlastním vymezením zákonné působnosti schůze věřitelů, která si může vyhradit k rozhodování cokoliv, co patří do působnosti věřitelských orgánů; dále se tento vliv projevuje tak, že členy ostatních věřitelských výborů volí a odvolává (za určitých okolností a v určitých fázích insolvenčního řízení může rovněž odvolat insolvenčním soudem jmenovaného insolvenčního správce a ustanovit na jeho místo jiného insolvenčního správce); rovněž se projevuje vliv schůze věřitelů v tom, že některá rozhodnutí může vynést insolvenční soud pouze na základě usnesení schůze věřitelů a je obsahem tohoto usnesení schůze věřitelů vázán. Jedním z rozhodnutí insolvenčního soudu tohoto typu je právě rozhodnutí o způsobu řešení úpadku, tedy rozhodnutí o tom, zda bude řešen (insolvenčním soudem zjištěný) úpadek dlužníka konkursem či reorganizací.
Přestože InsZ hovoří o reorganizaci jako o jediném pojmu, je tento pojem dynamický, v důsledku čehož lze reorganizaci diferencovat především na tzv. standardní reorganizaci a předbalenou (někdy označovanou jako zkrácenou) reorganizaci, která je současně jediným nelikvidačním způsobem řešení úpadku pro podnikatele malé a střední velikosti. Otázce, za jakých okolností může být přijato usnesení schůze věřitelů, resp. vyneseno rozhodnutí insolvenčního soudu o tom, že způsobem řešení úpadku dlužníka bude předbalená reorganizace, a zda je možno povolit reorganizaci bez návrhu, případně i proti vůli dlužníka, se věnují úvahy autorů v tomto článku.
Podrobněji viz časopis Obchodněprávní revue č.: 7/2011