Ustanovení o nekalé soutěži v českém obchodním zákoníku (dále též „ObchZ“) nebyla příliš často zasažena počínáním, jež by se obdobou Goethova výroku dalo označit jako „Lust zu reformieren“. Dílčí zřetelné změny ve zmíněné úpravě byly dány snahou o soulad s evropskými směrnicemi. Platí to zejména o tzv. harmonizační novele obchodního zákoníku (zák. č. 370/2000 Sb. s účinností od 1. 1. 2001) a několika dalších dílčích úpravách, jimž už byla věnována pozornost v odborné literatuře.
Výraznější změnu s ještě „neusazeným“ výkladem přinesla nedávno novela obchodního zákoníku provedená zákonem č. 152/2010 Sb. s účinností od 1. 7. 2010. Doplnila dřívější text obchodního zákoníku mezi § 41 a 55 ObchZ novými pojmy i (mohlo by se zdát) novými pravidly. Z větší části však jde spíše o změnu nikoliv obsahovou, neboť ke stejným právním závěrům či pravidlům se dalo většinou dospět výkladem již existujícího zákonného textu. To si ozřejmíme v prvé části tohoto příspěvku, kde si zároveň budeme klást otázku, zda zmíněná změna zákona byla vůbec nutná či alespoň účelná. Ve druhé části tohoto článku se budeme zabývat jevem jen zdánlivě protikladným. V české regulaci nekalé soutěže (pokud zde slovo regulace neztotožňujeme jenom s textem mezi ustanovením § 41 a 55 ObchZ) totiž docházelo a stále dochází k dosti podstatným změnám i tehdy, když uvedený text zůstává nedotčen.
Podrobněji viz časopis Obchodněprávná revue č.: 7/2011