Smyslem zkoumaného zajišťovacího instrumentu je převod práva dlužníka na věřitele za účelem zajištění věřitelovy pohledávky (causa cavendi). Nejedná se tedy o datio in solutum, resp. cessio in solutum. Zkoumaný instrument je druhem věcného zajištění, které je v zahraničí obecně označováno jako tzv. proprietary security right. Tímto převodem dochází k zabránění možnosti právní dispozice s předmětem postoupení ze strany dlužníka. U movitých či nemovitých věcí (při převodu vlastnického práva) se věřitel stává jejich vlastníkem (obdobně např. u ochranných známek atd.), u pohledávek potom jejich novým věřitelem (majitelem).
Přestože o zajištění převodem práva toho bylo v české (a konec konců i slovenské) odborné literatuře napsáno za posledních několik let poměrně dost, některé otázky spojené se zajišťovacím převodem nebyly předmětem pozornosti dosud buď vůbec, či je potřeba k nim zaujmout jiný názor. V příspěvku se autor zaměřuje na čtyři vybrané okruhy zajišťovacího převodu a pokouší se ukázat, že zvolené téma není v žádném případě vyčerpáno a je třeba o něm dále diskutovat – to platí o to více, že tento instrument nachází své místo i v návrhu nového občanského zákoníku.
Podrobněji viz časopis Obchodněprávní revue č.: 8/2011