Ve světle nedávného rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva v případu Attila Vajnai v. Maďarsko se autor příspěvku zamýšlí nad postavením levice v současné společnosti a míře tolerance k levicovému extremismu či radikalismu. Zatímco potřebnost omezení rasistických a neonacistických projevů není nikým vážně zpochybňována, u levicového radikalismu již taková shoda není. Je argumentováno tím, že (na rozdíl od nacismu) komunismus jako politická filozofie vychází z humanistických tradicí, z myšlenky solidarity s utlačovanými a víry ve zdokonalení lidského ducha. Jde o stále přetrvávající iluzi o dobré myšlence a špatném provedení. Po smutných zkušenostech z doby minulé jsme však i téměř 20 let po pádu totality opatrnější k tolerování ideologií hlásajících komunismus, socialismus či beztřídní společnost.
Autor v této souvislosti neopomněl zmínit ani iniciativu několika senátorů, kteří předložili novelu trestního zákona, která by výslovně zavedla trestnost podpory nebo propagace „komunismu“ a „nacismu“ jako zločinných ideologií.
Podrobněji viz časopis Trestněprávní revue č. 11/2008 (vyšlo 14. listopadu 2008)