Cílem příspěvku není poskytnout kompletní rozbor Nařízení Řím I [nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy], nýbrž zaměřit se na posuny v koncepci nového instrumentu v porovnání s předchozí Římskou úmluvou o právu rozhodném pro závazky ze smluv. Nařízení Řím I totiž obsahuje (a to zejména porovnáním finálního výsledku s tím, co bylo původně navrhováno např. Komisí) řadu změn, ať již významnějšího, či méně významného charakteru z hlediska aplikační praxe. Autorka čtenářům tyto změny stručně představuje a zhodnocuje jejich možné důsledky, které přijatá řešení sporných otázek mohou do budoucna přinést.
Podrobněji viz časopis Obchodněprávní revue č. 2/2009 (vychází 10. února 2009)