V souvislosti s Lisabonskou smlouvou, pokud by byla přijata, se lze setkat s určitými obavami z možného "otevření" restitučních sporů pro osoby, které nemohly restituovat z důvodu nesplnění zákonných podmínek. Některá její ustanovení totiž umožňují, aby o otázce majetkových nároků osob v ČR, jejichž majetek byl konfiskován podle dekretů prezidenta republiky, nepřímo rozhodovaly orgány EU. Nepřímo jednak proto, že námitku porušování práva na vlastnictví ze strany ČR by nebylo možné úspěšně vznést jako námitku samostatnou (s ohledem na čl. 345 Smlouvy o fungování EU, podle kterého se Smlouvy nedotýkají úpravy vlastnictví v členských státech). Muselo by jít o námitku spojenou s tvrzením, že vzhledem k tomu, že jsou např. občané SRN v ČR diskriminováni z důvodu státní příslušnosti - právními předpisy, jako jsou např. dekrety prezidenta republiky, či soudními rozhodnutími - nemohou úspěšně vznášet jejich majetkové nároky. A za druhé, tuto otázku může nepřímo determinovat ESD při podání závazného výkladu příslušných ustanovení Listiny základních práv EU v rámci rozhodnutí o předběžné otázce.
Jediným řešením pro ČR, jak předejít potenciálním majetkovým nárokům ze strany osob, jejichž majetek byl konfiskován podle dekretů prezidenta republiky, by byl postup jiných členských zemí EU - Polska a Spojeného království Velké Británie a Severního Irska. Tyto země podepsaly Protokol o uplatňování Listiny základních práv EU v Polsku a ve Spojeném království, který v čl. 1 stanoví:
Listina nerozšiřuje možnost Soudního dvora Evropské unie ani jakéhokoliv soudu Polska či Spojeného království shledat, že právní a správní předpisy, zvyklosti nebo postupy Polska či Spojeného království nejsou v souladu se základními právy, svobodami nebo zásadami, které Listina potvrzuje.
Zejména, a aby se předešlo jakékoliv pochybnosti, nic v hlavě IV Listiny (práva sociální, pozn. aut.) nezakládá soudně vymahatelná práva platná v Polsku či ve Spojeném království, pokud tato práva nejsou stanovena ve vnitrostátním právu Polska či Spojeného království.
Tam, kde ustanovení Listiny odkazuje na vnitrostátní právní předpisy a zvyklosti, vztahuje se toto ustanovení na Polsko či Spojené království pouze v tom rozsahu, v jakém jsou práva nebo zásady v dotyčném ustanovení obsažené uznávány v právních předpisech nebo zvyklostech Polska či Spojeného království.
Podrobněji viz časopis Právní rozhledy č. 8/2009 (vychází 28. dubna 2009)