Zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, v platném znění („OHS“) zavádí (§ 3 odst. 1 OHS) legislativní zkratku „dohoda“ pro tři různé formy jednání postižitelné jako zakázané „dohody“ narušující hospodářskou soutěž. V první řadě se jedná o tzv. dohody stricto sensu, dále o jednání ve vzájemné shodě a dále o rozhodnutí sdružení soutěžitelů. Všechny tyto tři formy potenciálně zakázaného jednání mají v soutěžním právu svá specifika, a to i když použité pojmy znějí stejně jako pojmy užívané v obecném občanském či obchodním právu. Nutno podotknout, že rozhodovací praxe i teorie soutěžního práva dané pojmy vykládají natolik odlišně, že se kontury oněch obecných pojmů v podstatě zcela stírají a právníkům nepraktikujícím soutěžní právo se příslušný výklad může zdát až obskurní, když někdy „dohoda“ není dohoda či „rozhodnutí“ není rozhodnutí atp. K obtížnosti náležitého pochopení příslušných pojmů pak dále přispívá ekonomická podstata práva ochrany hospodářské soutěže, kdy se právo snaží (více či méně úspěšně) pomocí právních pojmů zachytit ekonomické koncepty.
Podrobněji viz časopis Obchodněprávní revue č. 5/2009 (vyšlo 7. května 2009)