V České republice dochází sice pozvolna k nárůstu částek přiznávaných soudy při rozhodování o náhradě nemajetkové újmy u ochrany osobnosti, tyto částky však zdaleka nedosahují úrovně jako ve vyspělých zemích. Východiska z této situace lze nalézt za pomoci judikatury Ústavního soudu a myšlenek právní doktríny. Tato východiska pak lze v justiční praxi aplikovat v podobě:
a) respektování principu proporcionality,
b) nutnosti preventivního působení náhrad nemajetkové újmy v penězích,
c) odmítnutí mechanických komparací s náhradami dle § 444 odst. 3 ObčZ.
Jak pravil pro související oblast "nehmotných škod", tj. pro náhrady za ztížení společenského uplatnění při vzniklé škodě na zdraví, Ústavní soud v nálezu ze dne 29. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 350/03 (k němuž se přihlásil rovněž v nálezu ze dne 16. 10. 2007, sp. zn. Pl. ÚS 50/05), moderním ústavním nepsaným pravidlem, které podle dnes již konstantní judikatury Ústavní soud rovněž aplikuje, je princip proporcionality. Ten náleží mezi obecné zásady právní, jež sice nejsou v právních předpisech výslovně obsaženy, avšak v evropské právní kultuře se bezezbytku uplatňují. Taková interpretace se pak promítá i do výkladu jednotlivých právních předpisů. Porušením pravidla proporcionality může dojít k zásahu do ústavně zaručených práv, a to konkrétně práva na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).
Je nutno zdůraznit, že rozdílně oproti oblasti náhrady škody na zdraví je požadavek přiměřenosti v podobě "přiměřeného zadostiučinění" u nároků z titulu ochrany osobnosti zakotven výslovně zákonem (§ 13 ObčZ).
Dle názoru Ústavního soudu je v t ěchto úvahách zapotřebí vycházet z následujících kritérií:
a) závažnost způsobené škody na zdraví,
b) možnost vyléčení či eliminace způsobené škody,
c) míra zavinění (nedbalosti) operatéra, tedy nakolik došlo k odchýlení od standardního (řádného) postupu při operaci.
K takto Ústavním soudem vytčeným kritériím je v zásadě nutno přihlédnout i při rozhodování o náhradě nemajetkové újmy u ochrany osobnosti v rámci kritérií dle § 13 odst. 3 ObčZ, tj. v rámci závažnosti vzniklé újmy a okolností, za nichž k porušení práva došlo.
Podrobněji viz časopis Právní rozhledy č. 9/2009 (vyšlo 13. května 2009)