Výhradu rebus sic stantibus jsme zvyklí spojovat se smlouvou o smlouvě budoucí: § 50a odst. 3 ObčZ i § 292 odst. 5 ObchZ stanovují, že povinnost uzavřít budoucí smlouvu zanikne, změní-li se okolnosti, z nichž strany vycházely při kontraktaci předběžné smlouvy, natolik, že nelze žádat uzavření smlouvy hlavní. Uvidíme, že restrikce dosahu změny okolností jen na smlouvu o smlouvě budoucí je i de lege lata příliš úzká. Článek autora se zaměřuje na otázky změny okolností jako důvodu: zániku obligace ze smlouvy o smlouvě budoucí, zániku jiné obligace ex contractu a odstoupení od smlouvy.
Změna okolností může nastat v poměrech obou stran, anebo i jen některé z nich; vyvolat ji může vnější událost mimo odpovědnost některé strany i skutečnost, která se straně přičítá. Podle toho zákon odlišuje právní důsledky, které se změnou toho či onoho druhu spojuje.
Podrobněji viz časopis Obchodněprávní revue č. 6/2009 (vychází 10. června 2009)