Ustanovení § 262 odst. 4 ObchZ ve své současné podobě rozlišuje „absolutní“ použitelnost občanského zákoníku na právní poměry nepodnikatele, pokud se jedná o odpovědnost (odpovědnost za škodu, za vady, za prodlení) a společné závazky, a dále aplikační přednost občanského zákoníku a dalších předpisů pouze ve vymezených případech. O které vymezené případy se jedná a zejména pak, co je obsahem oněch jiných ustanovení směřujících k ochraně spotřebitele, která se mají použít, je-li to ve prospěch nepodnikatele, se autor pokouší (ze svého pohledu a se zaměřením na jeden konkrétní praktický aspekt – promlčení) vyložit v tomto příspěvku.
Je nepochybné, že ustanovení § 262 odst. 4 ObchZ klade velké nároky na aplikující orgány a jejich schopnost citlivě posoudit to které ustanovení jako směřující k ochraně spotřebitele. Nezbývá než si přát, aby rekodifikace soukromého práva odstranila co nejdříve stávající nepřehlednost vztahů v oblasti závazkového práva.
Podrobněji viz časopis Obchodněprávní revue č.:2/2010