Příspěvek autorů se zabývá vlivem kvalifikovaného úpadku, tj. zahájením insolvenčního řízení a rozhodnutími insolvenčního soudu ve vztahu k úpadci jako účastníku rozhodčího řízení. Díky internacionalizaci rozhodčího řízení nejde zdaleka o situaci jednoduchou, jak by se snad zdálo z tuzemského hlediska. Jde o velmi spornou problematiku vždy v případech, kde v rozhodčím řízení existuje mezinárodní prvek (vč. mezinárodního složení rozhodčího senátu), zejména pak probíhá-li řízení v zahraničí. Problematika je rozebrána z několika rovin. Jde především o to, zda rozhodci musí takovou změnu (úpadek) na straně účastníka zohlednit. Významné názory v mezinárodním prostředí takovou změnu odmítají reflektovat.
Pozornost je věnována i nařízení (ES) č. 1346/2000 (zejména čl. 4 a 15) právě tehdy, kdy se úpadce účastní řízení před rozhodci, přičemž se srovnává pohled komunitární s praxí extrakomunitární.
Podrobněji viz časopis Obchodněprávní revue č.: 9/2010
