Na otázku, kdy se jedná o výkon závislé práce, se v platném právu snaží odpovědět definice obsažená § 2 odst. 4 ZPr. Tato definice však není přiliš zdařilá - zákonodárce měl zvolit vymezení kratší a obecnější. Je zřejmé, že hranice pro určení závislé práce bude muset vytvořit judikatura a doktrína.
Jedním z nejdůležitějších sociálních práv, která jsou obsažena v Listině základních práv a svobod, je právo na práci (čl. 26 odst. 3 věta první). Jde o právo každého získávat prostředky pro své živobytí prací, kterou si svobodně zvolí - ať již výkonem závislé (nesamostatné) práce, nebo soukromým podnikáním. Jelikož zákoník práce upravuje jednu z velkých oblastí, kterými lidé realizují právo na vytvoření hospodářského základu své existence, vystupuje do popředí potřeba vymezit, kde je hranice mezi závislou (nesamostatnou) prací a soukromým podnikáním (např. výkonem práce na základě smlouvy o dílo či smlouvy mandátní). Lapidárně řečeno, kdy se na právní vztah aplikují ustanovení zákoníku práce a kdy ne. Vymezení pracovního poměru vůči jiným závazkovým právním vztahům je velmi citlivou záležitostí. Určujícím momentem nemůže být označení zúčastněných subjektů, nýbrž obsah konkrétního závazku. Ve smluvním závazkovém právu, ke kterému se individuální pracovní právo řadí, stojí totiž ve středu zájmu závazkové vztahy, ne jejich strany. Hledání hranice je o to složitější, že velké množství činností může být vykonáváno jak v pracovním poměru, tak v rámci podnikání.
Chceme-li se pokusit určit hranici mezi výkonem práce v pracovním poměru a podnikatelskou činností, musíme především umět popsat předmět (objekt) pracovního poměru. Tím je závislá práce. Otázka tak zní: Které znaky činí právní poměr poměrem pracovněprávním, tudíž kdy se jedná o výkon závislé práce? Na to se v platném právu snaží odpovědět definice obsažená v § 2 odst. 4 ZPr. Zákonodárce se nedržel osvědčené legislativní zásady, že pojmy se nemají v právních předpisech definovat, a neponechal tuto činnost právní vědě a praxi. Nadto zvolil pohříchu špatné vymezení, když k definici užívá nejen pojmových znaků závislé práce, ale postupuje tautologicky a užívá následků výkonu nesamostatné práce. V tomto svém příspěvku si kladu za cíl oprostit se od legální definice a ukázat, jak lze na tuto problematiku nahlížet zejména za inspirace zahraniční doktrínou.
Podrobněji viz časopis Právní rozhledy č. 16/2008 (vyšlo 27. srpna 2008)
