Otázka oprávnění uzavírat smlouvy jménem společnosti patří k ústředním praktickým problémům každé obchodní společnosti. Možnost zavazovat společnost, zcizovat či nabývat nejrůznější majetkové hodnoty, má-li jít o efektivně fungující entitu, musí spadat mezi pečlivě sledované aspekty korporátní správy, pod ostražitou kontrolou samotné společnosti, jejích orgánů a společníků. Případný průlom do zavedených pravidel takového jednání pak musí být jen výjimečný a měl by být vždy opodstatněn důležitými oprávněnými zájmy, ať již svědčící třetím osobám, společníkům nebo věřitelům a dalším subjektům.
Poměrně kuriózním a dle názoru autora až kontroverzním ustanovením je v souvislosti s nastíněnou problematikou § 101 odst. 2 ObchZ (předmětné ustanovení se týká ručení komanditisty v případě, že jménem společnosti jedná bez jakéhokoliv zmocnění). Ust. § 101 odst. 2 ObchZ je totiž chápáno způsobem, který ve svém důsledku vede k téměř neomezené faktické „moci“ komanditisty zavazovat komanditní společnost bez jakéhokoliv zmocnění v podstatě k čemukoliv, aniž by se tomu daná společnost mohla efektivně bránit. Příspěvek autora je snahou o analýzu tohoto problému.

Podrobněji viz časopis Obchodněprávní revue č.: 2/2010

Objednat předplatné