JAN DĚDIČ, advokát, partner AK Kocián Šolc Balaštík

VLASTIMIL PIHERA, advokát AK Kocián Šolc Balaštík

Jedním z témat, která vyvstávají v souvislosti s probíhající přípravou rekodifikace českého soukromého práva, je i problematika obchodní firmy, resp. obchodního jména a názvu právnické osoby. Přestože jde o otázku z praktického hlediska významnou, leží spíše na okraji zájmu odborné veřejnosti.

Smyslem tohoto příspěvku je tak upozornit na některé nedostatky současné právní úpravy obchodní firmy a naznačit některé cesty, jimiž by se mohla ubírat budoucí právní úprava.

Povaha firmy a její definice

Bývá uváděno, že smyslem existence institutu firmy je individualizace podnikatele. Toto tvrzení je nepochybně pravdivé, nepostihuje však smysl firmy zcela. Pokud by totiž skutečně firma neměla jiný smysl, pak by bylo možné namítat, že individualizace osoby je obecným předpokladem existence, příp. platnosti jejího právního jednání, přičemž uvážíme-li, že podle obchodního zákoníku je obchodní firmou pouze název, pod kterým je podnikatel zapsán v obchodním rejstříku, nelze shledat žádný důvod, proč by právě pouze podnikatelé zapsaní v obchodním rejstříku měli být individualizováni více, než jiné osoby. Význam existence firmy je tedy na místě hledat jinde. I s ohledem na historii tohoto institutu je zřejmé, že smyslem firmy je především identifikovat určitou osobu jako provozovatele konkrétního podniku při jednání v rámci jeho provozu. Firma pak jednajícího identifikuje jako podnikatele. Další význam existence institutu obchodní firmy spočívá podle našeho názoru v tom, že obchodní firma umožňuje založit odlišný právní režim pro název, resp. jméno podnikatele, s nímž se umožňuje dispozice, která by s jménem podnikatele bez této úpravy nebyla možná. Firma představuje jednu z nehmotných složek podniku (byť je vzhledem k jejímu současnému osobnostnímu charakteru prodrobena zvláštnímu právnímu režimu), a jako taková může být spolu s podnikem předmětem právních dispozic. Výše uvedené lze dokumentovat i na současné právní úpravě obchodní firmy - jednak je podnik conditio sine qua non každého podnikatele, jednak zákon upravuje přechod firmy spolu s podnikem na dědice (§ 11 odst. 1 ObchZ) a její převod spolu s podnikem na třetí osoby (§ 11 odst. 4 ObchZ).

Česká právní úprava váže vznik firmy jako takové výhradně na její zápis v obchodním rejstříku, který je pro podnikající fyzické osoby, jejichž podnikání nepřekročí rozsah podle § 34 odst. 2 ObchZ, dobrovolný. V tomto ohledu dosahuje v zásadě podobného výsledku jako německý obchodní zákoníku, který obdobně umožňuje, aby firmu používali pouze podnikatelé zapsaní v obchodním rejstříku (obchodníci), tj. ti, co provozují svůj podnik obchodnickým způsobem nebo v takovém rozsahu („nach Art oder Umfang einen in kaufmännischer Weise eingerichteten Geschäftsbetrieb“). Firmu však německý obchodní zákoník definuje jako jméno, pod kterým obchodník provozuje svůj podnik a kterým se při tom podepisuje. Zároveň však obchodníkům ukládá povinnost firmu zapsat do obchodního rejstříku. Je otázkou, zda toto řešení není koncepčně vhodnější a zda má nově připravovaný obchodní zákon převzít v tomto směru německou definicí obchodní firmy, jak již v rámci přípravných prací zaznělo, či zda se jeví jako vhodnější setrvat u stávající koncepce.

Podrobněji viz časopis Právní zpravodaj č. 3/2008
(vychází 14. března 2008)