Tato publikace se zabývá principem subsidiarity správního řádu a tedy otázkou, zda a v jakém rozsahu se obecný předpis o správním řízení používal, používá, resp. měl by se používat v jednotlivých správních řízeních a jiných postupech správních orgánů. K tomuto tématu přistupuje autor z různých úhlů pohledu (praktických i právně teoretických) a popisuje české správní řízení de lege lata i de lege ferenda.
Otázku subsidiarity správního řádu není možné posuzovat pouze vůči správnímu řádu jako takovému, a proto je popsáno, jak je to s plným či podpůrným uplatněním jeho jednotlivých částí, které se týkají nejen správního řízení, ale také základních zásad činnosti správních orgánů, dalších úkonů ve veřejné správě, veřejnoprávních smluv, opatření obecné povahy či stížností (přitom je vysvětlena rovněž řada sporných otázek týkajících určitých procesních postupů jako je například vydávání vyjádření, osvědčení, souhlasů, závazných stanovisek či provádění registračních úkonů). Protože při pohledu na princip subsidiarity správního řádu není možné vycházet pouze z textu správního řádu, zaměřuje se autor rovněž na procesní ustanovení obsažená v dalších zákonech a princip subsidiarity správního řádu demonstruje na nejčastěji aplikovaných právních předpisech.
