Předkládaná publikace je po velmi dlouhé době ucelenou monografií, která se dopodrobna zabývá koncepcí procesněprávního vztahu, s níž přišel O. Bülow před více jak 150 lety. Procesněprávní vztah je sice teoretickým konstruktem, avšak i v soudobé právní vědě a praxi má své náležité místo, kdy může napomoci hlouběji pochopit jednotlivé právní instituty a vyřešit též konkrétní problémy, s nimiž se lze při aplikaci procesního práva setkat. Publikace je primárně zaměřena na vysvětlení teoretických otázek souvisejících s koncepcí procesněprávního vztahu, kdy vychází z dosavadních poznatků tuzemské i zahraniční právní vědy a závěrů judikatury, nicméně nezůstává pouze u této otázky, kdy autor se snažil hledat co možná nejvíce praktických aspektů probírané koncepce, aby si na své přišli jak právní teoretici, tak i právníci v aplikační praxi (zejm. soudci a advokáti). Stranou pozornosti tak nezůstala velká řada zajímavých otázek, jakými jsou kupř. problematika subjektivní a objektivní kumulace nároků, předmět řízení a jeho odlišení, problematika dispoziční zásady, procesní břemena a procesní povinnosti, procesní nástupnictví a řada dalších. Vzhledem k tomu, že se v současnosti vede debata nad zveřejněným Věcným záměrem civilního řádu soudního, neušla ani tato oblast autorově pozornosti, stejně jako nedávné legislativní změny (např. § 96 odst. 6 OSŘ) či aktuální judikatura tuzemských soudů.
