Prof. JUDr. Jan Hurdík, DrSc., zástupce vedoucího katedry občanského práva PF MU v Brně a advokát v Třebíči, přispěl svojí recenzí komentáře JUDr. Jany Bílkové, BEZDŮVODNÉ OBOHACENÍ V NOVÉM OBČANSKÉM ZÁKONÍKU, do prosincového vydání BULLETINU ADVOKACIE roku 2015. Pokud Vám recenze unikla, čtěte dál.
Vpád rekodifikovaného soukromého práva do života české společnosti vyvolal hloubkou a šíří své diskontinuity naléhavou potřebu celé právnické veřejnosti seznámit se s jeho obsahem a praktickým dosahem a užít k tomu co nejvhodnějších informačních i metodických zdrojů. Je dobrým zvykem, že většina praktických českých právníků sáhne při řešení praktických otázek spojených s konkrétní řešenou kauzou po dobrém komentáři, resp. komentáři, který se v praxi osvědčil a získal si dobrou pověst (nejen) mezi civilisty. Lze s jistou mírou pravděpodobnosti předjímat, že o takovou pověst mezi právními praktiky budou soutěžit zřejmě dva praktické komentáře občanského zákoníku, a to komentář nakladatelství Wolters Kluwer ČR a o něco rozsáhlejší velký komentář nakladatelství C. H. Beck.
Posledně uvedené nakladatelství však vedle produkce komentářů ucelených legislativních děl rozvíjí u nás (ale rovněž např. na Slovensku) tradici dílčích komentářů jednotlivých segmentů velkých legislativních děl, představující zajímavou a z více ohledů praktickou alternativu ke komplexním komentářům. JUDr. Jana Bílková patří k autorům, kteří výběrem dílčího institutu bezdůvodného obohacení ke specializovanému komentářovému zpracování prokázali skutečně šťastnou ruku, neboť bezdůvodné obohacení je sice „koncovým“ institutem řešení poruch v soukromoprávních vztazích a současně institutem zdánlivě legislativně stručným (zejména v dosavadním občanském zákoníku, ale koneckonců i v novém civilním kodexu, v němž – s přihlédnutím k jeho obsáhlosti až mnohomluvnosti – zaujímá pouhých 15 paragrafů), jeho význam v systému soukromého práva však mnohonásobně převyšuje „skromnost“ jeho právní úpravy. Navíc se k bezdůvodnému obohacení často sahá v situacích, kdy prvoplánové řešení bylo založeno na odlišném právním posouzení skutkového stavu a následně se bezdůvodné obohacení ukáže jako „alternativa facultas“, když prvotní právní kvalifikace odpadne či neobstojí. Institut bezdůvodného obohacení tím nabývá svým způsobem výjimečné pozice v rámci systému soukromého práva.
Specializovaná komentářová práce na téma bezdůvodného obohacení si musí najít svého autora. V JUDr. Janě Bílkové se spojil mladistvý elán se značnou, dokonce specializovanou autorčinou erudicí, získanou jak v rámci doktorského studia, tak v jejím předchozím několikaletém působení jako asistentky soudce Nejvyššího soudu, zařazeného v senátu, rozhodujícím mj. civilní spory z bezdůvodného obohacení. To autorce umožnilo získat rozsáhlé znalosti právní úpravy i znalosti teoretické z odborné literatury, především však poznatky a zkušenosti z vrcholné právní praxe k zvolenému tématu. Tím byla rovněž předurčena ideální podoba prezentace autorčina tvůrčího potenciálu: komentář, tj. komplexní výklad, směřující všemi svými závěry k potřebám právní praxe, se ukázal jako její nejvhodnější forma.
Za jeden z nejvýznamnějších rysů recenzovaného komentáře lze považovat na jedné straně hloubku a šíři prostoru, v němž se pohybuje a který soustředěně směřuje k ryze praktickému výkladu pro běžnou civilistickou praxi, opírající se o rozsáhlou a široce pojatou judikaturu. Rozsah díla jej řadí k informačně nejobsažnějším: ve srovnání s recenzovaným komentářem (544 stran) je v komentáři k občanskému zákoníku nakladatelství Wolters Kluwer ČR věnováno bezdůvodnému obohacení 40 stran a ve velkém komentáři k občanskému zákoníku nakladatelství C. H. Beck 132 stran, pravda formátově větších. Dílo je přitom metodicky, systematicky a obsahově kompaktní a důsledné, jednotlivé součásti komentáře jsou funkčně začleněny a provázány.
Obsah textu publikace je členěn praktickým způsobem pro čtenáře a jeho potřeby: Úvodní část publikace je věnována shrnutí obecné charakteristiky institutu bezdůvodného obohacení (str. 1-32). Zbývající text je zaměřen na jednotlivé paragrafy části čtvrté, hlavy IV., dílu 1. občanského zákoníku. Struktura prezentace výkladu dodržuje „beckovský“ styl: za text příslušného ustanovení je zařazen přehled souvisejících ustanovení a souvisejících předpisů, jakož i velmi bohatý a reprezentativní přehled související literatury. Následuje komentář, který je podle potřeby dále členěn. Zaměření komentáře mj. na právní laiky je vyjádřeno zařazením vhodně volených příkladů, jednoduše osvětlujících složitější a významnější řešené situace. Text k jednotlivým paragrafům uzavírá judikatura.
Výběr podkladů i vlastní komentář usiluje o koherentnost teoretických východisek a praktických závěrů; přitom se opírá o rozsáhlý výběr a podrobnou znalost odborné literatury, ovšem zůstává především komentářem, tj. podává výklad praktického postupu při řešení civilních sporů založených na bezdůvodném obohacení.
Svým záběrem dílo překračuje rámec formální působnosti nového občanského zákoníku a věnuje se též použitelnosti závěrů vycházejících ze starší právní úpravy, doktrinálních názorů a konceptů i ze starší judikatury.
Dílo se řadí po bok již publikovaným komentářům k novému občanskému zákoníku a názorům vysloveným v odborné literatuře a jiných podobách odborné diskuse. Tuto situaci autorka zvládla, když vyslovené názory a řešení, jak starší, tak nejnovější, ve svém díle reflektuje a zaujímá k nim prakticky orientovaná stanoviska. Je si přitom vědoma, že ne všechna zřejmě obstojí v konfrontaci zejména s budoucí judikaturou svým věcným řešením, podle mého názoru však naprostá většina z nich obstojí kvalitou své argumentace.
Je dobře, že české civilní právo prochází vývojem k teoretické i praktické propracovanosti, dobudování systému, tříbení jeho zásad a jejich uplatnění v judikatuře a komentářovém výkladu, jakož i ke sblížení s evropskými proudy vývoje. V tomto smyslu a ve vyváženosti, s níž bere ohled na všechny dimenze, v nichž by se fungování českého soukromého práva mělo vyvíjet, lze spatřovat jeho vyšší cíl. Bezdůvodné obohacení a tříbení jeho uplatnění jako nejen jednoho z nástrojů řešení poruch v soukromoprávních vztazích, ale též jako významného svorníku obecného poslání soukromého práva, spočívajícího mj. v hledání rovnováhy v soukromoprávních vztazích, má v tomto procesu vývoje soukromého práva zvláštní postavení. Uvědomovat si je znamená dát bezdůvodnému obohacení místo a význam, který mu skutečně náleží.
Tuto roli bezdůvodného obohacení autorka v recenzovaném komentáři zachytila, systematicky uspořádala a dala jí prakticky orientovaný smysl jak v uchopení tohoto institutu jako celku, tak při řešení dílčích situací.
Lze předpokládat, že v recenzovaném díle najdou užitek a zalíbení nikoli pouze právníci. Práce svou srozumitelností, uspořádáním či doplněním praktickými příklady dokáže jistě oslovit i širší čtenářské spektrum, k čemuž ostatně směřoval i cíl autorky při jejím zpracování.
Knihu můžete zakoupit na našem e-shopu ZDE.
