Systém zachování kapitálu je souhrnem pravidel, která mají zabránit společníkům ve zneužívání výhod poskytnutých samotným charakterem kapitálových společností. V nejobecnější rovině lze tato pravidla vymezit tak, že regulují potenciální oportunistické snažení společníků o nedovolené rozdělení kapitálu kapitálové společnosti v jejich prospěch a na úkor běžných věřitelů.
Historické kořeny aktuálně platného systému zachování kapitálu na našem území jsou tradičně připisovány německé jurisprudenci. Vzhledem k převzetí základních východisek o systému zachování kapitálu na unijní úroveň již dlouhá desetiletí nejde pouze o německý předmět zkoumání. Jde o pravidla, která zásadně ovlivňují fungování kapitálových společností a poskytují zdůvodnění existence jejich základních korporačních institutů, jako je vyloučení odpovědnosti společníků za dluhy kapitálové společnosti a možnost tvorby odděleného vlastnictví.
Tento text si klade za cíl vyplnit některé mezery v teoretickém zkoumání systému zachování kapitálu v české doktríně. Hlavním cílem je poskytnout tolik potřebný kontext pro pochopení obsahu systému zachování kapitálu, analýzu vlivu systému zachování kapitálu na fungování kapitálových společností a jeho konkrétní projevy při rozdělování kapitálu (otevřenými i skrytými způsoby) v rámci české úpravy společnosti s ručením omezeným a akciové společnosti.
